Devátá hodna odbila ,
v níž matka své dítě povila.
První dítěte rok, co krok, to skok
každičká chvíle zdála se být snem,
však její úsměv chtěli všichni vidět každý den.
Pár let jak voda uplynula,
děvčátko jako z růže květe,
když své oči probudila, hned rozzářil se celý svět.
A matka stárla a vrásky pokryly ji pleť,
ač měla svou dceru ráda, začala (jí) závidět,
a tak běžel dál ten nespoutaný věk.
I když dcera matku milovala,matka přestala ji míti ráda.
Teď radím vám poslouchat,
ty smutné zvony co začaly hrát
Devátá hodina odbila,
v níž matka své děvčátko zradila.
Devátá hodina odbila,
v níž matka svou dceru zabila.
Devátá hodina odbila,
v níž matka své dítě pohřbila.
Uplynul ten první vražedný rok,
každičká chvíle zdála se být zlem,
však matku zabitou chtěli všichni vidět a byl to jejich sen.
Pár let jak voda uplynula,
matka vražedkyně jest
a dlouhá doba nesmazala ten osudný den.
A všichni stárli a vrásky zakrývaly pleť,
matka lidi měla ráda, však oni začali ji nesnášet.
A tak běžel dál ten žalostný,zasloužený věk.
Teď byste asi rádi slyšeli, jak byl příběh zpečetěn,
tak poslouchejte dál,
jak se tento příběh odehrál. :
Devátá hodina odbila,
v níž matka byla zabita.
Devátá hodina odbila,
v níž občanů zloba skončila.
Devátá hodina odbila,
v níž matky tvář byla zakryta.....